Horor

16. 07. 2009 | † 30. 09. 2015 | kód autora: G2q

Tentokrát to není nic psané za pochodu. Konečně jsem se totiž dokopala sem přihodit svoji slohovku. Jako vždy se týká někoho z Rodiny. Tentokrát Chrise. K mému překvapení ji náš profesor ohodnotil kladně s komentářem: "Doufám, že podobnost postav se skutečnými osobami je čistě náhodná. :-) (včetně toho smajla)

So enjoy it!

HOROR

 Když je váš češtinář jedním z nejznámějších spisovatelů hororového žánru, co jiného čekat jako zadání slohové práce než právě horor? I když si myslím, že slohovky jsou hororem samy o sobě.

Je půl jedenácté večer. Z repráků zní nějaký gotický chór, aby prostředí pro psaní povídky bylo co nejdokonalejší.

 Výsledkem muchlovačky s Můzákem je pět sice zajímavých, ale naprosto nepoužitelných povídek a rozpracované šestá, naplněná mým zoufalstvím z několikahodinové zbytečné práce.

 

Z přízemí se ozývá chřestění řetězů, vrzání a skřípění. Kristián se mi snaží pomoct, jak jen může. Bohužel jeho pokusům o strašidelnou atmosféru se musím smát, takže mizí i poslední záblesky pokračování příběhu. Mnich už všechny obyvatele kláštera povraždil a teď fascinovaně pozoruje, jak plameny spalují těla jeho obětí na popel. Ani jeden z nás neví, co dělat dál.

 

Scházím do přízemí, abych Chrtovi oznámila svou kapitulaci a poprosila ho o něco ostřejšího na uklidnění. Jinak neusnu bez myšlenek na zítřejší horor ve škole.

 

V obýváku hraje televize a Kristián leží na pohovce. Vytřeštěnýma očima hledí na stop a bílá košile se mu zbarvuje krví z podříznutého hrdla

 

U krbové římsy si někdo v černém plášti a s podivným kloboukem prohlíží naše fotografie. Když se ta osoba otočí a nevinně se na mě usměje, krev mi v žilách nahradí čistá nenávist.

 

Tak proto jsou jeho knihy tak realistické! Vždycky si všechno nejdřív vyzkouší v praxi!

 

To od vás nebylo hezké, pane profesore, takhle mi zabít večer. Nejdřív ta otravná slohovka a teď on." Hlavou kývnu směrem k tělu mého nevlastního otce.

 

"Neboj se, tohle bude tvůj poslední zničený večer."

 

Pomalu k sobě přistupujeme a upřeně si hledíme do očí.

 

Když stojíme jen kousek od sebe, vší silou tomu prevítovi vrazím facku.

 

Oba se zapotácíme. On překvapen silou důkazu mé nenávisti a já kvůli noži zaraženém až po rukojeť v mém hrudníku. S posledním okamžikem jasného vědomí padnu přímo na něj. Opět ztrácí rovnováhu a s mou mrtvolou v náruči spadne přímo do hořícího krbu.

 

Z komína stoupá černý mastný dým, jako kdysi z hranic s čarodějnicemi.

 


Zobrazit další články tohoto autora

Související články

Copyright © 2008-2017 Hups.cz. Všechna práva vyhrazena.